Velikonoční soutěž
gamina (CZ1)
Komentářů: 4,175CZ1
Velikonoce se blíží!
Vážení hráči připravili jsme si pro vás velikonoční oddechovou a kreativní soutěž.
Níže jsme začali příběh, našeho vejce rebela. Říkejme mu třeba "Emil". Nelíbilo se mu skončit ve velikonoční nádivce a tak se vydal na cestu do světa. Dokončíte jeho příběh, ať už dopadne jakkoliv? Své příspěvky dokončující Emilův příběh vkládejte do tohoto tématu. Máte čas do 2.4. Poté bude téma uzavřeno a Moderátoři vyberou 3 nejlepší příběhy a ocení je rubíny dle pořadí. První dostane 7000 rubínů, druhý 6000 rubínů a třetí 5000 rubínů. Hlavním kritériem výběru nejlepších příspěvků je originalita a vtip. Co vše se může našemu malému kulatému nebožákovi ještě přihodit?:)
Bylo jedno bílé vejce velikosti M. Vykutálelo se začátkem března do zářivkami osvětleného dne klecového chovu. I rozhodlo se vejce, že nechce skončit v sámošce na pultu se svými "bratry". Kutálelo se, kutálelo....až se ocito venku na louce. Co však čert nechtěl v cestě mu stál velký zelený drak a mlsně se olizoval.
Jak to s naším vejcem dopadne? Stane se svačinou, nebo unikne?
0
Tato diskuze je zavřená.
Komentáře
,,Vejce" praví drak ,,mám hlad a široko daleko není žádné jídlo. Budu tě muset sníst." Vejce se valilo pryč rychle jako vítr, ale drak ho stále pronásledoval. Vejce už nemělo žádnou sílu a muselo si odpočinout. Lehlo si na louku, do husté trávy, ale drak nikde. Vejce začalo hledat draka. ,,Proč mě přestal pronásledovat? Jsem pro něj snad málo atraktivní?" Vejce přešlo sedmery hory a konečně draka našlo. ,,Draku" praví vejce ,,Proč jsi mě nechtěl sníst? Jsem pro tebe snad podřadné?" ,,Ty jedno hloupé vejce" praví drak. ,,Pročpak si myslíš, že tě nechali utéct?" ,,No to opravdu nevím" praví vejce". Drak ji odvětí ,,Já vím, že to bude těžké unést, ale jsi pukavec! Proto jsem tě přestal pronásledovat." ,,Já a pukavec?" praví vejce. ,,Když jsem tedy pukavec" praví vejce ,,můžeme se spřátelit. Ty najdeš kořist a já ji svým ukrutným zápachem omráčím." ,,ty jsi ale bystré vejce" praví drak. ,,Asi máš pravdu. Hele já jsem Franta. A jak se jmenuješ ty?" ,,Já jsem Emil " vejce odpoví.
A tak žili Emil s Frantou šťastně až do smrti a nikdy neměli hlad.
Za časů rozvoje a rozmachu zemědělství a mechanizované výroby v jednom z mnoha velkochovů započal se příběh, nikoli smyšlená legenda jak známe z historických pramenů ale příběh o odvaze, přátelství, naději a vzájemné pomoci bližnímu v nesnázích.
V jedné z mnoha tísíců drátěných cel, se tu zrodil vcelku běžným způsobem stejně jako ostatní, Vajíčko standart velikost M běloch. Nicméně velmi brzy se ukázalo že tomu tak není. Bylo hned poznat že je na něm cosi zvláštního. Mělo strach a rozhodlo se že kdo uteče ten vyhraje. Pobídlo i toho vedle sebe ale s děsivým zjištěním zjistilo že to je pouze pukavec a celé ustrašené se dalo na útěk.
Narazilo na několik překážek, hravě je překonalo když náhle slyšelo tichý nářek který se ozýval z jednoho kouta tohoto strašného místa. Celé ustrašené popošlo opatrně blíže a uvidělo malého skřeta uvězněného v pasti na krysy.,, Jsem císař podzemních světů Sevcik Veliký, pomůžeš li mi stanu se tvým dlužníkem a brzy nadejde čas kdy ti to budu moci oplatit kdo jsi ty? ale to je fuk budu ti říkat Emilio a až nadejde čas stačí na mne pomyslet" a jakmile to dořekl zmizel v jednom z mnoha tunelů.
Nyní už tedy Emilio kutálel se dál, protáhl se dírou ve zdi a a náhle na travou zarostlém prostranství zahledl cosi blištivého. Když se přikutálel blíže spatřil že to je nebeská hvězdička. ,,Kde ty se tu bereš, vrátím tě kam patříš" vzal ji do ruky a vyhodil jí co nejvýše do oblak, najednou se před ním zničeho nic zjevila krásná nádherně oděná éterická bytost a hlasem lehkým jako vánek pronesla ,, Jsem Mon2 mocná to carevna nebeské říše jenž sahá od západu k východu, děkuji ti že jsi mi našel ztracenou hvězdičku, až budeš cokoliv potřebovat, pomysli na mne a ráda ti pomohu" . Vzala si chybějící hvězdičku a jak se zjevila tak i zmizela. I vydal se Emilio pokračovat, když tu náhle u malého remízku s malými stromy zakopl o malinký kořen. Zvedl se a kořínek zahrabal zpět pod zem. Z ničeho nic se před ním objevila přenádherná víla v průsvitných šatech hlasem jako vítr šumící v korunách stromů pronesla. ,,Jsem Bedla01 královna lesů, hájů a remízků, děkuji ti Emilio že jsi zachránil ten stromek, bez tvé pomoci by jistě brzy uhynul, až budeš cokoliv potřebovat pomysli na mě" a jak se zjevila tak i zmizela. Emilio pokračoval dál až dorazil na louku na jejímž konci zahlédl vysněný plot za nímž již byl v bezpečí. Před plotem se však najednou objevil velký strašlivý drak, který hlídal aby žádné vajíčko neopustilo areál drůbežárny. Pomyslel si jak to já sám jen překonám, kdyby tu tak byli moji přátelé a vzpoměl si na Monu, Bedlu a Ševču. Když tu náhle země se začala třást a před drakem se rozevřela v hlubokou propast, ze které jako šípy vystřelily silné kořeny, obloha se zatáhla do noční tmy a drak který hlídal cestu ven byl kořeny stáhnut do hluboké propasti.
Cesta ven byla volná a tak se Emilio rozkutálel k východu. Najednou se u něj objevily tři známé bytosti skřet císař Ševča Veliký, carevna nebeské říše Mona nádherná a královna lesů, hájů a remízku Bedla překrásná.
Emilio za to že jsi nám pomohl nyní tě odměníme a svěřujeme ti svět který kolem vidíš, tvůj nový domov. Měj na paměti že od tohoto momentu se staváš hradním pánem Emiliem a svou moc a sílu využívej pouze k dobrý skutkům. a tak se i stalo, Emilio dostal nádherný hrad a žil ve svém království štastně a pokud se nerozbil žije tam dodnes :-)))) Dobrou noc děti
Konec
Vejce, Emil, zaběhlo do chatrče v oblasti zvané Kraj v chatrči pár měsíců spokojeně žilo. Jednou večer na dveře chatrče někdo zaklepal Vejce ,Emil , otevřel dveře a před dveřmi stálo 13 trpaslíků v čele s Thorinem Pavézou a čarodějem Gandalfem . Nabídli mu že se může s nimi vydat na cestu a dobýt domov trpaslíků Osamělou horu , kterou obsadil drak zvaný Šmak . Vejce Emil chvíli váhá ale nakonec se s nimi vydává na cestu. Cestou narazili na zlobry ti některé z nich zajali ale nakonec se jim podařilo zlobry zdržet do svítání a když na zlobry dopadnul paprsek slunce tak zlobři zkameněli . Poté zjistili že je pronásleduje tlupa skřetů , které vede bílý skřet Azog. Před skřety uniknou do elfí pevnosti jménem Roklinka. Výprava z Roklinky pokračuje dále do Mlžných hor tam padnou trpaslíci a Gandalf do zajetí skřetů , Emil zůstane na svobodě. Nakonec se trpaslíkům a Gandalfovi podaří uniknout a na konci Mlžných hor se setkají s Emilem a putují dál. Když přijdou k Osamělé hoře hledají vchod. Vchod lze najít pouze při posledním paprsku Durinova dne. Vchod najdou a nastává Emilův úkol musí najít " Arcikam " posvátný kámen trpalíků aby sjednotil národy trpaslíků a pomohli porazit draka " Šmaka " .Emil " Arcikam " i přes to že se potká s drakem Šmakem najde ale zatím si ho nechá . Ale vyprovokuje Šmaka a ten letí zničit Ostrovní město ale ve městě ho zabijí Černým šípem jedinou možnou zbraní kterou ho jde zabít. Trpaslíci získají horu . Za pár dní na ně zaútočí armáda skřetů ale sjednotí se trpaslíci , elfové , lidé a skřety porazí. Emil poté dá " Arcikam " Thorinovi . Thorin je poté korunován králem trpaslíků a vládne osamělé hoře . Vejce ,Emil , odejde do své chatrče do Kraje a žije tam až do smrti .
A to je konec příběhu našeho statečného Vejce , Emila .
Bylo jedno bílé vejce velikosti M. Vykutálelo se začátkem března do zářivkami osvětleného dne klecového chovu. I rozhodlo se vejce, že nechce skončit v sámošce na pultu se svými "bratry". Kutálelo se, kutálelo....až se ocito venku na louce. Co však čert nechtěl v cestě mu stál velký zelený drak a mlsně se olizoval.
Emil zděšeně vyjekl a začal se co nejrychleji kutálet pryč. Drak však byl rychlejší. Jedním mohutným skokem se ocitl před Emilem, natáhl jednu ze svých obrovských tlap s dlouhými drápy a nebohé vyděšené vejce polapil.
Emil se třásl tak, až se mu žloutek málem promíchal s bílkem. Jak ho však obrovská tlapa nesla blíž a blíž k tlamě plné hrozivých ostrých zubů, sebral v sobě přece jen trochu odvahy. Když už má být sežrán, postaví se tomu jako hrdina! Pohlédl drakovi zpříma do obličeje a tu si všiml, že se na něj ta šupinatá zelená tlama přátelsky usmívá.
„Jen se neboj, drobečku, já tě nesežeru,“ pronesl drak vesele. „Nebo už jsi slyšel o drakovi, co má rád vejce? Kdybys byl princezna, to bys měl důvod se bát. Ale vajíčka já opravdu nemusím.“
„Tak proč jsi mě chytil?“ zeptal se Emil podezřívavě.
„Víš, mám teď doma ve svém hnízdě vejce, co snesla moje milá dračice jen den před tím, než ji dostal jeden drakobijec. Za pár týdnů z toho vejce bude malý dráček, ale než se vylíhne, nelíbí se mi nechávat v hnízdě samotného. Je mu tam smutno. Já jsem někdy pryč celé dny, princezny se dneska shánějí strašně těžko. Tak jsem si říkal, že svému vajíčku přinesu domů společníka. Co ty na to?“
„Proč ne,“ souhlasil Emil. Stejně nevěděl, co jiného by si měl počít. Než se vykutálel z drůbežárny, kde se narodil, nikdy ho nenapadlo, jak moc je svět obrovský.
Drak se mohutným máchnutím křídel vznesl nad zem a vynesl vejce vysoko do oblak. Přeletěli mnoho hor a mnoho řek až drak konečně přistál na vrcholku vysoké strmé skály a opatrně položil Emila do hnízda, kde spočívalo obrovské černé vejce.
„Tak se tu hezky bavte, děcka, já jdu shánět něco k jídlu,“ řekl drak a znovu se vznesl do vzduchu.
Emil se s dračím vejcem rychle spřátelil a v příštích dnech si nepřestával pochvalovat, jaké měl štěstí, když draka potkal. V hnízdě bylo bezpečno, měl odtamtud krásný výhled, a s druhým vejcem si užil spoustu legrace. Jednoho dne však idylka skončila. Z velkého černého vejce se vyklubal mladý drak.
„Teď už tě nebudu potřebovat, když je dráček na světě,“ řekl velký drak Emilovi. „Brzy ho naučím létat a pak už může všude se mnou. Tebe odnesu, kam budeš chtít, jen si řekni.“
„A nemohl bych tady zůstat, než se něco vylíhne i ze mě?“ poprosil Emil.
„Je mi líto, drobečku, ale z tebe se nikdy nic nevylíhne.“
„Proč by ne? Snesla mě slepice, tak by se ze mě mělo vylíhnout kuře, ne?“
„Víš, aby se ze slepičího vejce vylíhlo kuře, musí se ta slepice… jak to jen říct slušně… potkat s kohoutem. A tvoje máma nikdy žádného kohouta nepotkala.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Tak to v těch velkochovech chodí, víš? Nikdo tam o kuřata nestojí, jen o vejce. Proto se tam žádná slepice s kohoutem nepotká.“
„Tak co se mnou bude, když se nikdy nevylíhnu?“
„Prostě se jednou zkazíš. Je mi líto, drobečku, ale tak to je.“
Po tomhle rozhovoru dostal Emil příšernou depresi. Co je to za život, když z něj nikdy nic nebude, nikdy nic nedokáže? To už se měl radši nechat odnést s ostatními bratry do obchodu. Aspoň by si na něm někdo pochutnal. Bylo by to lepší, než aby se bez užitku zkazil. Nu, třeba to ještě půjde napravit.
„Odnes mě někam do obchodu,“ požádal draka. „Nechám se prodat a uvařit. Ať je můj život aspoň k něčemu dobrý.“
„Do obchodu tě neodnesu,“ odpověděl drak. „Nemůžu se objevit nikde ve městě, lidi vždycky dělají hrozný povyk, když vidí draka. Jestli se chceš opravdu nechat sníst, odnesu tě do nějakého domu na samotě a v noci tě potají strčím do spíže.“
Jak drak slíbil, tak i udělal. Hned tu noc zanesl Emila do domu na kraji lesa a opatrně vejce prostrčil okénkem do chladné spíže. Emil mu poděkoval, rozloučil se s ním a odkutálel se do ošatky, kde dřímalo několik dalších vajec. Uvelebil se mezi nimi a snažil se nemyslet na to, že už za několik hodin někdo rozbije jeho krásně bílou skořápku a usmaží ho na pánvi nebo použije do buchet. Nakonec se Emil propadl do neklidného spánku a v neklidných snech viděl pánve, metličky a hromádky mouky…
Probudil ho až hlas malé holčičky, která ho sebrala z ošatky, běžela s ním do kuchyně a volala:
„Mami, podívej, jedno vajíčko nám zbělelo.“
„Vajíčko nemůže zbělet,“ odpověděla maminka. „Asi se do toho plata hnědých vajec připletlo jedno bílé a při vyndávání jsme si toho nevšimly. Víš co? Za chvíli budou velikonoce a bílá vajíčka se nám budou hodit na výzdobu. Tak tohle vyfoukneme a namalujeme jako první.“
A tak milého Emila vyfoukli a namalovali voskem. Bylo to pro něj nesmírné utrpení: nechat do sebe vyvrtat dvě dírky, pak vidět svůj drahocenný žloutek a bílek pod sebou v misce a nakonec ještě ten horký vosk, kterým ho malovali! Když se ale později zahlédl v odrazu v okně, musel uznat, že to za tu bolest přece jen stálo. Vypadal vážně dobře.
Postavili ho do mističky s jarním osením a s umělým kuřátkem a nechali ho celé velikonoce na okně. Po svátcích ho spolu s dalšími vyfouknutými a namalovanými vajíčky uložili do krabičky vystlané vatou a nechali ho celý rok spát, aby ho o dalších velikonocích znovu vytáhli a postavili na jeho oblíbené místo u okna.
A tak žil Emil šťastným životem. Celé dlouhé roky pomáhal v domě u lesa vytvořit velikonoční atmosféru, užíval si vůni mazance a jiných svátečních dobrot, a po zbytek roku spokojeně podřimoval nebo se bavil s ostatními vejci v pohodlné bedýnce vystlané vatou.
Měl jsem opravdu štěstí, že mě osud dokutálel právě sem, pomyslel si, když ho jednou na jaře znovu vytahovali z bedýnky a stavěli do květináče s osením. Být kraslicí je to nejlepší, co se vejci může stát. Tak šťastné velikonoce, lidi, a namalujte každý aspoň jednu kraslici.
Zelený drak se rozhodl že si vejce vezme s sebou a donese ho ukázat svému bratrovi Červenému drakovi. Který žil na Ohnivých Vršcích. Zelený drak přiletěl s vejcem a ještě než se stačil pozdravit se svým bratrem přišlo vojsko kterého chtělo hrad červeného Draka dobít.
Vypukla tam hrozná spoušť. Drak i jeho bratr a i jeho poddaní a vojáci usilovně bojovali. Ale nakonec bitvu prohráli. Když vítězné vojsko prohledávalo hrad Draka našli i vejce vzali ho tedy sebou jako lup měl být využit k jídlu. Odnesli ho na svůj hrad na ohnivých vršcích. Den po příchodu z boje se ozvalo volání o pomoc z druhého hradu pána který dobil hrad Draka. Druhý hrad se nacházel v Hořících pískách ,bylo to volání o pomoc s jídlem.
Pán se tedy rozhodl poslat jako pomoc i vejce Cesta trvala 2 hodiny a při ní se Emil skamarádil s druhým vejcem které se jmenovalo Láďa. Když dorazili bylo pozdě jídlo na hradu došlo a vojáci umřeli. A co by se nestalo další útok který směřoval z Pouštní věže. Hrad padl a pouštní věž si odvezla pouze naše dvě vejce Emila a Láďu. Po dvou dnech ve skladu přijel rabovat hrad milý obchodník. Na hradě nebyl nikdo kromě obyvatel vojáci byli totiž na výletu. Tudíž to bylo bez boje a obchodník si s sebou odvezl i vejce. A ta prodal jednomu hradnímu pánovi do země která se jmenovala Ledovec věčné zimy. Hradní pán si povšiml dvou vajec koukl se na ně a řekl si ta jsou ale divná přemýšlel co by s nimi udělal a nakonec se rozhodl že je pošle do Velké říše na výzkum.
Výzkumník ve velké říši přišel na to že jsou to vejce jediná svého druhu a budou užitečná k posílení vojska.
Výzkumník se již chystal provádět další výzkum kde by vejce přišla o život. Najednou však v dálce slyší pochodující vojsko spívající si válečnou píseň Bylo to vojsko hradního pána drive1. Obránci na hradě nebyli protože byli vysláni všichni na podporu svého člena v alianci ,takže tam byli jen útočníci. Nadešel čas boje výsledek? drive1 ztratil pouhých 14 vojáků oproti 5632 padlým. drive si odnesl spoustu lupu i naše vejce.
Vejcí si povšiml a vzal si je k sobě na hrad zeptal se jich vy jste jaká vejce? Vejce odpověděla Láďa a Emil a převyprávěla celý jejich příběh. drive se rozbrečel a řekl já vás zde ubytuji budete se starat o vejce které snesou naše slepičky.
Nakonec vše dobře dopadlo a vejce žijí šťastně až dodnes
Samým úžasem se vejce nedívalo na cestu a omylem uklouzlo po nějaké kluzké hmotě. Narazilo do draka. Drak v jedné ruce držel velkou pánev, v druhé vařečku, na hlavě měl kuchařský klóbrc a na břiše měl uvázanou zastěru. Až poté si vejce všimlo, že je vše široko daleko od bílku. Drak vypadal ospale a padal únavou, málem by vejce zalehl, ale vejce bylo od bílku a tak se mu podařilo vyklouznout. Drak se probudil a spatřil jedno malé vajíčko velikosti M. Drak povídá ,,škoda, že nejsi alespoň XL, všechni tví bratři z kurníku už jsou na srajdu, tak se třeba aspoň ty hezky vysmažíš.,, pokusil se vzít vejce do rukou, ale vejce se vysmeklo. Naštěstí dopadlo do měkkého, do nějaké myší díry. Drak když si všiml, že je vejce zapadlé v díře, začal hrabat jako pes. Naštěstí se objevila myška a pomohla se vejci procpat až ven, aby si jich drak nevšiml. Z čista jasna se objevil chrabrý rytíř na bílém koni a zabil draka. Rytíř spatřil vejce a řekl ,,to je ona! Ta, kterou miluji,, přistoupil k vejci a řekl ,,pojď se mnou spanilá panno, budeš moji královnou, budeme mít spoustu dětí a budeme spolu panovat tomuhle království!,, Vejce kývlo na souhlas. Rytíř svůj slib dodržel, měli spolu 14 vajíček, ze kterých se vyklubali nádherní mutanti. Avšak to vejce psychicky nedávalo a jednou ho trefil šlak zrovna když šlo ze schodů. Od té doby po něm zbyl jen mastný flek na koberci a pár skořápek.
Konec mastný, všechno mastné.
Lumox
Vyhlášení velikonoční soutěže
Byli vybráni vítězové:
1 místo: @Ineris (CZ1) - 7000 rubínů
2. místo: @emiliokoem00 (CZ1) - 6000 rubínů
3. místo: @Lumox (CZ1) - 5000 rubínů
Blahopřejeme vítězům a děkujeme všem zúčastněným za pěkné příběhy
Rubíny vám budou připsány na účet v nebližší době.
rubíny byste měli mít (konkrétně byly připsány 4. 4.)