to je pre tých, ktorým sa nepodarilo ešte furt splniť novoročné predsavzatia, tak aby nemali zo seba taký mizerný pocit, že koniec roka je už za dverami... len potom to bude ešte väčší šok. oktober fest, BUM viacoce, a hop- nový rok. nebudú chápať, ako to, že neschudli vytúžených 30 kíl,že nestihli našetriť na tú jachtu, že neupratali pivnicu(sklep).. veď bol ešte len október, aj októberfest im pustili, tak mali na to ešte dva mesiace... či nie? bahahahaha
to je pre tých, ktorým sa nepodarilo ešte furt splniť novoročné predsavzatia, tak aby nemali zo seba taký mizerný pocit, že koniec roka je už za dverami... len potom to bude ešte väčší šok. oktober fest, BUM viacoce, a hop- nový rok. nebudú chápať, ako to, že neschudli vytúžených 30 kíl,že nestihli našetriť na tú jachtu, že neupratali pivnicu(sklep).. veď bol ešte len október, aj októberfest im pustili, tak mali na to ešte dva mesiace... či nie? bahahahaha
Po náročné Slavnosti
spolků, která se táhla jak smrad 7 dni(stačily by dny 4-5) a hledání mimozemských
stop pro stavební povolení na observatoř Andromedy, jsem byl tak zlískanej, že
po odehrátí SS jsem se rozhodl uložit své zničené kosti do horizontální polohy.
Hlavou se mi honily myšlenky, že po přívalu vojtěšky, tuřínu a kukuřice, budu
muset neprodleně doplnit zásoby krmiv pro krávy a prasata a vůbec, udělat
všeobecný pořádek na farmách a ..........nebylo mi přáno přepnout na soukromý
TV kanál.Od prasečáků se začalo
ozývat kvičení, rány do plotu, chrochtání, krávy se pochopitelně přidaly se
svým bučícím repertoárem. Akorát
slepice držely zobáky. Nad tím vším se neslo nezaměnitelné Matýskovo „Kvííííííííííííííííííííííííííííík!!!“.„Co se, u převrácenýho
kuníku, děje?“ a začal jsem pod postelí šátrat po nějakém oblečení. Vylovil
jsem spartakiádní tepláky, s praním získaným objemem pro borce dva a tílko
od jégra. Oblékl ponožky stojícíu postele, vklouzl do kroksů
barvy vojenské tatrovky a chmatl černou koženou bundu s nápisem Walking Dead
z motorkářského období.
Vyběhl jsem ven, minul svého
psa Ťutíka(ten se svářil, že vřava odpovídající řádění huligens na stadionu se
ho netýká) a vtrhl jsem do volného prasečího výběhu. Matýsek mne rypáčkem srazil na
zem: „Kvik Kvik“(Kde se flákáš?).
Zašátral jsem v kapse tepláků, že mu něco podstrčím a vysypaly se mi
akorát mince pochybné měny. „Ach bože,
to je ještě říjen? Nebo už zase?“ Začaly mne obcházet myšlenky, že jsem v péči
Chochološka měl zůstat déle, nebo že hoši v laborce blbnou s časoprostorem
místo se semenama.Vyštrachal sem se na nohy
a došel k brance od farmy. Došel i Ťutík a zaparkoval mi u nohou. U branky
se povalovala postava. A nebyl to právník z Agrofertu ani otravný
developer. Bylo to někdo horší.„Tak tebe sem viděl před nedávnem,
panáčku“ Pruhovaný pytlík od popcornu držel v pravé ruce.
Začal jsme tušit
problémy. „Trhej“ sykl jsem na Ťutíka. Ten natočil hlavu, jak to pséci dělají(Jako
fakt můžu?) A já jen kývl. Psék velikosti šavlozubého tygra provedl neslyšný
skok, a zakousl se špičáky do šusťákové bundy a papírového pytlíku zároveň. Následovalo
trhnutí hlavy provázený páravým zvukem bundy a košile. Rukou samotnou evidentně
pohrdl. Já si vždycky říkal, že Ťutík byl v minulém životě obratným
chirurgem. Boreček se probral, do ksichtu mu zaznělo psékovo „BAF“ s razancí odpáleného útočného
granátu následované zhltnutí poloprázdného pytlíku na jedno polknutí. Nikdo
rozumný, čili i živočich s jedním neuronem by na víc nečekal. Po krátké
chvíli se akorát ozvalo šplouchnutí v potoce a nějaké to plácání.Ťutík si šel v poklidu
někde zahrabat ukořistěnou textilii, dobytek se uklidnil, akorát Matýsovo tiché
„Chro chro chro“ (Kdybys mne pustil ven, tak ho zmáknu taky.) u plotu a prostrčený
rypáček celý incident uzavřel. „Ty víš, kde mne můžou“, pravil jsem. „Kvik“ Jak vždy, moudrá odpověď.
-zápis nalezen pod
Ťutíkovou boudou, pochopitelně v jeho nepřítomnosti, kdy byl vzat jako doprovod
páníčkem na festival. Hledači pracovali ve spěchu (což je pochopitelné) a
několik listů tam ještě zůstalo. Tak příště.
Komentáře
Budou ho dávat víckrát za rok, ach jo. Mě stačil úplně jednou.
Mně také, protože ho dost zmršili. Zisky z něj nestojí ani za zlámanou grešli, takže u nás ve spolku ho většinou nehrajeme.
lasvlkas
Po náročné Slavnosti spolků, která se táhla jak smrad 7 dni(stačily by dny 4-5) a hledání mimozemských stop pro stavební povolení na observatoř Andromedy, jsem byl tak zlískanej, že po odehrátí SS jsem se rozhodl uložit své zničené kosti do horizontální polohy. Hlavou se mi honily myšlenky, že po přívalu vojtěšky, tuřínu a kukuřice, budu muset neprodleně doplnit zásoby krmiv pro krávy a prasata a vůbec, udělat všeobecný pořádek na farmách a ..........nebylo mi přáno přepnout na soukromý TV kanál.Od prasečáků se začalo ozývat kvičení, rány do plotu, chrochtání, krávy se pochopitelně přidaly se svým bučícím repertoárem. Akorát slepice držely zobáky. Nad tím vším se neslo nezaměnitelné Matýskovo „Kvííííííííííííííííííííííííííííík!!!“.„Co se, u převrácenýho kuníku, děje?“ a začal jsem pod postelí šátrat po nějakém oblečení. Vylovil jsem spartakiádní tepláky, s praním získaným objemem pro borce dva a tílko od jégra. Oblékl ponožky stojícíu postele, vklouzl do kroksů barvy vojenské tatrovky a chmatl černou koženou bundu s nápisem Walking Dead z motorkářského období.
Vyběhl jsem ven, minul svého psa Ťutíka(ten se svářil, že vřava odpovídající řádění huligens na stadionu se ho netýká) a vtrhl jsem do volného prasečího výběhu. Matýsek mne rypáčkem srazil na zem: „Kvik Kvik“(Kde se flákáš?). Zašátral jsem v kapse tepláků, že mu něco podstrčím a vysypaly se mi akorát mince pochybné měny. „Ach bože, to je ještě říjen? Nebo už zase?“ Začaly mne obcházet myšlenky, že jsem v péči Chochološka měl zůstat déle, nebo že hoši v laborce blbnou s časoprostorem místo se semenama.Vyštrachal sem se na nohy a došel k brance od farmy. Došel i Ťutík a zaparkoval mi u nohou. U branky se povalovala postava. A nebyl to právník z Agrofertu ani otravný developer. Bylo to někdo horší.„Tak tebe sem viděl před nedávnem, panáčku“ Pruhovaný pytlík od popcornu držel v pravé ruce.
Začal jsme tušit problémy. „Trhej“ sykl jsem na Ťutíka. Ten natočil hlavu, jak to pséci dělají(Jako fakt můžu?) A já jen kývl. Psék velikosti šavlozubého tygra provedl neslyšný skok, a zakousl se špičáky do šusťákové bundy a papírového pytlíku zároveň. Následovalo trhnutí hlavy provázený páravým zvukem bundy a košile. Rukou samotnou evidentně pohrdl. Já si vždycky říkal, že Ťutík byl v minulém životě obratným chirurgem. Boreček se probral, do ksichtu mu zaznělo psékovo „BAF“ s razancí odpáleného útočného granátu následované zhltnutí poloprázdného pytlíku na jedno polknutí. Nikdo rozumný, čili i živočich s jedním neuronem by na víc nečekal. Po krátké chvíli se akorát ozvalo šplouchnutí v potoce a nějaké to plácání.Ťutík si šel v poklidu někde zahrabat ukořistěnou textilii, dobytek se uklidnil, akorát Matýsovo tiché „Chro chro chro“ (Kdybys mne pustil ven, tak ho zmáknu taky.) u plotu a prostrčený rypáček celý incident uzavřel. „Ty víš, kde mne můžou“, pravil jsem. „Kvik“ Jak vždy, moudrá odpověď.
-zápis nalezen pod Ťutíkovou boudou, pochopitelně v jeho nepřítomnosti, kdy byl vzat jako doprovod páníčkem na festival. Hledači pracovali ve spěchu (což je pochopitelné) a několik listů tam ještě zůstalo. Tak příště.
Aha, tak příště